Výmalba kostela

Vymalovali jsme kostel. Řekli bychom: „Bohu díky. Zase je krásný,světlý, čistý…“ Co k tomu dodat? Řekli bychom: “No co? Už nic.“ Ale přece jen i taková věc, jako je výmalba kostela, přinesla zase jakési pozdvižení, například na zastupitelstvu města, protože jsme si dovolili požádat město o příspěvek. Z jednání zastupitelstva vím jen střípky. Jeden článek o tom jsem četl celý. Zdá se, že budu muset využít tuto příležitost k vysvětlení, jak se vlastně věci mají.

Například někdo by mohl říci: „Však ať si na to vyberou v kostele sami!“ Ale. Náš kostel není klubovnou myslivců, rybářů, hasičů či jiných spolků, kam nás chtěl svého času zařadit bývalý pan prezident Václav Klaus. V našem kostele se neschází úzce vyhraněná zájmová skupina. Kostel je veřejný prostor, kam může zavítat každý. Často tam potkávám turisty, například z lázní Luhačovice, kteří si udělali výlet do našeho města. A co zde navštíví? Náměstí, muzeum, rozhlednu na Královci a – kostel. Při svatbách či pohřbech zavítají do kostela i lidé nevěřící. (A především při svatbách jsem se za náš kostel už styděl. Na rozdíl od těch, kteří mají připomínky a asi do něj nechodí.) A nakonec: Pak by se i většina koncertů v rámci setkání muzikantů v Bílých Karpatech či Mikulášském jarmeku (zvláště ty s lidovými písněmi či cimbálem), měly konat v městském kulturním domě Klobučan a ne v kostele.

K tomuto je třeba ještě připomenout jednu důležitou věc. Náš kostel je kulturní památka. Takže o tom, kde a jaký bude odstín malby, jsem nerozhodoval já, ale úředníci Národního památkového ústavu. Stejně tak rozhodli, že na římsách budou ne dvě, ale čtyři zlaté proužky! Já jsem rozhodl jen o tom, že budeme malovat. A to je moje povinnost, neboť jsem správce kulturní památky a musím se o ni řádně starat.

Někdo by mohl říci: „Už si jistě na to vybrali, měli benefiční koncert, dělají sbírky…“ Když jsem si nechal vymalovat byt na faře, zaplatil jsem za jednu místnost mezi dvěma a třemi tisíci. Malíř chodil po zemi a vymaloval i strop. Štaflí nebylo třeba a trvalo to dva dny. Ale vymalovat kostel znamená do výšky deseti metrů postavit bezpečné lešení, po kterém se pohybují statní chlapi. Postavit, přemístit a posléze složit lešení není práce pro pár strýčků – brigádníků, ale pro firmu, která za svou práci musí ručit! A v neposlední řadě: bylo již třeba vyměnit světla v kostele, neboť stávající již byla za hranicí životnosti. Osvětlení jsme rozšířili, takže bylo třeba i natáhnout trochu kabelů navíc. Takže vysekat drážku, natáhnout kabely, „zapucovat“ a … vymalovat. Celý měsíc v kostele pracovalo mnoho lidí a každý dělník má právo na svou mzdu.

Příjmy Výdaje 
Příjmy celkem:490 280,- KčVýdaje celkem:519 966,- Kč
Sbírky v kostele232 540,- KčVýmalba​195 901,- Kč
Dary​104 370,- KčLešení​152 928,- Kč
Benefiční koncert48 370,- KčZlacení66 450,- Kč
Dotace od Města V. Kl.55 000,- KčSvětla66 687,- Kč
Dotace od obce Poteč50 000,- KčElektroinstalace38 000,- Kč

Milí farníci, píši vám tyto informace, abyste takzvaně „byli v obraze“, když se setkáte s někým, kdo bude mít nějaké připomínky (v tuto chvíli například k výmalbě kostela). A také k naši žádosti o příspěvek města. My – farnost – jsme jen slušně požádali o příspěvek a jsme za to peskováni, že co si to dovolujeme a podobně. Kdybychom nic nedostali, přijali bychom to. Když jsme dostali, děkujeme za to. A že jsme slušně poprosili? Co jsme udělali špatného? Že jsme vymalovali kostel? To je snad špatně?

P. Karel Janíček, farář